Církev adventistů sedmého dne vznikla a začala působit v 60. letech 19. století v Severní Americe. Do začátku 20. století se rozšířila ze Spojených států do zemí všech kontinentů, kde zakládala sbory věřících, školy a zdravotní instituce.
Adventisté věří stejně jako členové ostatních reformovaných církví, že spasení je darem Boží milosti, které člověk přijímá pouhou vírou. Na základě biblických proroctví věří, že doba, ve které žijí, je 'dobou před druhým příchodem Krista'. Křesťanství adventisté chápou jako následování Kristova života a služby podle jeho vzoru. Adventisté učí jako Ježíš, že Desatero jako Boží zákon je neměnné, a proto světí biblickou sobotu jako den, který ustanovil Bůh pro společenství s věřícími. Církev také věří, že lidské tělo je "chrámem Ducha svatého", a proto dbají o to, aby si udržovali dobré tělesné, duševní i duchovní zdraví. Lékařské výzkumy potvrzují, že zdravý životní styl adventistů skutečně přispívá k upevnění zdraví a prodloužení života. Církev klade velký důraz na rodinu, manželství a na výchovu dětí, věřící se věnují práci s mladými lidmi a pomáhají jim ve smysluplných volnočasových aktivitách a v budování životních hodnot.
Církev adventistů si od počátku udržuje vědomí své jedinečnosti mezi ostatními církvemi, které – podle názoru adventistů – nejsou poslušny Boha v příkaze dodržovat sobotu jako den odpočinku.
|